Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.
amet velit. Duis ornare eros quis sem. Etiam mauris.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Aenean felis ipsum, vulputate eu, dapibus ut.
Morbi vel massa. Nam id diam. Pellentesque tinci tellus.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.



11. Rodinná shledání 1/2

25. července 2011 v 12:27 | Evanlyn |  Harry Potter a Syn Jednorožců

11. kapitola

Ahoj. Tak přidávám tu slibovanou kapitolku. Na dotaz Davida: Příjímačky dopadly moc dobře a jsem přijmutá a dokonce jsem i od 14.7 jsem už i studentkou VŠ. Jinak děkuji těm málo komentujícím Alyxe a Davidovi :-) A samozřejmě i Jarwisovi, který mi pomáhá s malými nedostatky v ději.
Tak se mějte hezky.
Evanlyn

Rodinná shledání

"Siriusi?" zašeptal roztřeseně a rozeběhl se k postavě sedící v křesle.
Sírius se zářivě usmál a nastavil šťastnému mladému muži náruč. Harry ho silně objal a dojetím se málem rozbrečel.
"Ty … jak… Siriusi…"
"Všechno ti vysvětlím. Teď si sedni a chvíli čekej. Budeš překvapený." Řekl jen Sírius a s úsměvem se zase posadil. Harry se tedy také posadil. Sírius mu nabídl něco k jídlu a pití a okamžitě, jak Harry vyslovil své přání, objevil se na konferenčním stolku podnos s požadovaným pokrmem.
"Siriusi, jak dlouho budeme čekat?" zeptal se po půl hodině netrpělivě Harry. Začal se totiž šíleně nudit. Sírius jenom mlčel a koukal z okna.
"…"
"Siriusi! Slyšíš mě vůbec? Halo! Odpověz!" Harry to nemohl vydržet a vyskočil z křesla.

"Konečně jsi doma." Oddechla si najedou osoba, která se objevila ve dveřích. Byla oblečena v dlouhém stříbro černém plášti s kápí. Podle hlasu to byla žena.
Žena si sundala plášť a Harry zjistil, že je velice krásná. Byla středního vzrůstu, měla skoro až stříbrné vlasy, tmavě modré oči s viditelnými zelenými odstíny a krásný obličej, který byl již mírně vrásčitý.

"Konečně! Tak dlouho jsem čekala. Vítám tě v mém malém ráji, Harry. Jsem tvá matka Laura. Tvůj otec přijde brzy. Počkáme na něj chvilinku a pak se vše dozvíš, ano?" pověděla Harrymu jeho matka.

Harry si sedl zpět do křesla a stále beze slova pozoroval svou matku. Právě se dozvěděl, že se nejmenuje ani Harry a kupodivu mu to ani nevadilo. Byl zvědaví, co mu chtějí říct.
Z nudy si začal pozorně prohlížet místnost. Kromě křesel a dvou stolečků tu byl i velký krb, který byl určitě připojen na letaxovou síť, což poznal podle malého květináčku zavěšeného na stěně plného zelenkavého prášku. Dále tu byly police s knihami a něco, co by tady rozhodně nečekal, stolní fotbal. Harry to poznal díky tomu, že ho viděl párkrát v televizi, když byl u Dursleyů. Celá místnost působila pohodlně.

Harry se podíval na tituly některých knih. Mnoho názvů mu nic neříkalo.
"Až se tu zabydlíš, všechny si je přečteš, to se nemusíš bát." Prohlásila Laura. Jen co se na ní Harry otočil, uviděl dalšího muže, ale u něj si byl jist, že ho již někdy ve svém životě viděl.

"Sem moc rád, že tě konečně vidím, Harry. Jsem tvůj otec Philipe. Teď se prosím posaď. " vyzval ho Philipe. Harry se tedy posadil na poslední zbývající křeslo okolo konferenčního stolečku.

"Už jsem tě někdy viděl." Poznamenal Harry.
"Ano. Do minulého roku jsem pracoval jako bystrozor v Anglii. Párkrát jsem tě viděl na ministerstvu, například při tvém disciplinárním řízení. Ale nemohl jsem za tebou jít."

"Harry, teď nás prosím nepřerušuj a pozorně poslouchej. Řekneme ti vše. Pokud budeš mít nějaké otázky tak až potom, ano?" zeptala se Laura a na Harryho souhlasné pokývnutí pokračovala.

"Celý život žiji tady v lese ve Francii. Jednou mě našel na pokraji tohoto lesa a vzal mě sem Král jednorožců. Tehdy mi nebyl ani rok. Rodiče sem nikdy nepoznala a ani poznat netoužím. Jediné co mi po nich zbylo, je tento stříbrný náhrdelník se smaragdy. 10 let jsem vyrůstala tady a učila se od jednorožců to, co se budeš nyní učit i ty Harry.
Poté mě překvapil dopis z Bradavic. Neměla jsem ponětí, jak mě tu našli. Přesto jsem do školy nastoupila. Škola mi poskytla malé finanční prostředky na nákup učebnic. Ze zvědavosti jsem zašla ke Gringottům, ale tam po mě chtěli mé jméno. Od jednorožců jsem dostala jméno, ale v dopise mě nazývali jinak podle jména vyrytého na zadní straně mého náhrdelníku. Nahlásila sem jim ho tedy a zjistila, že v jejich bance mám účet plný kouzelnického zlata, špeků a drahokamů. Od té doby jsem si mohla žít, dá se říci, v přepychu. Na škole jsem byla vždy nejlepší v ročníku, až na věštění jakéhokoli druhu. Na škole jsem také potkala Philipa. Zamilovali jsme se a já jsem ho, po tom co jsem vystudovala bystrozorství, vzala poprvé sem. V té době ovšem získal na síle Voldemort a snažil se mě zlákat na svou stranu. Jsem velmi mocná. Víc než Brumbál s Voldemortem dohromady, ale nemohla sem nic dělat.
Vzala jsem si Philipa a čekala tebe. Věděla jsem, že půjde po tobě, protože je to parchant a dovoluje si na slabší. Toto místo by nikdy nenašel, přesto jsem se bála, že by ho mohl vystopovat a něco ti udělat. Brumbál mi tedy navrhl řešení, vzdát se tě na určitou dobu. Potterovi se tedy uvolily, že si tě vezmou k sobě, protože vlastní dítě zatím neměli. Vše se zvrtlo, když se Voldemort o tobě dozvěděl. Chtěl tě vychovat k svému obrazu, jenže když zabyl Potterovi, tak tě sice objevil, ale měl jsi na sobě podobu syna Potterových. Proto se tě pokusil zabít. Když se mu to nepodařilo, došlo mu, že udělal chybu. S mocí jednorožců, která ti koluje v žilách, tě Voldemort, jako ztělesnění zla, nedokázal zabít. Bylo to proto, protože jsi byl čistý (ne ve smyslu vykoupaný ano B. ;) ).
Brumbál mě však podrazil a dal tě k Dursleyovým. Nevěděla jsem, kde jsi, protože jsi byl pod ochranou. Ta však padla, jakmile jsi dosáhnul plnoletosti. Akven měl za úkol tě sledovat ve škole, a tak trochu ti pomáhat. Měl k tomu i osobní důvody, v Bradavicích mu studoval do minulého roku syn. No tak snad jsem řekla všechno. Máš teď nějaké dotazy?" Usmála se na něj jeho matka.

"Jak to, že tu je Sirius, když by měl být podle všeho mrtvý. Ne, že bych tě tu nechtěl Tichošlápku." Usmál se na Siriuse Harry.
"O ano, na to bych úplně zapomněla. Když padal Sirius do toho oblouku, byl tam s vámi Akven s neviditelným pláštěm. Strhl Siriusi stranou a rychle ho schoval pod neviditelný plášť. Věděl, jak ti na Siriusova záleží, proto trochu riskoval." Odpověděla ohromenému Harrymu.

"Vrátím se do Bradavic?"
"Školní rok začíná za pár dní. Je mi líto, ale musíš zůstat tady. Naučíš se vše potřebné. Tak po vánocích bys mohl vše umět. Pokud budeš chtít, můžeš se vrátit na další pololetí. Nemusíš se bát, že bys zameškal. K tomu všemu se budeš učit to samé, co oni ve škole, jen mnohem rychleji. A také trochu z bystrozorství. Pokud budeš chtít." Nabídl Harrymu Philipe.
"To nevadí. Stejně se mi tam moc nechtělo, když už není Brumbál. Budu muset také pokračovat v tom, co on začal."
"Myslíš viteály? Tak ty to máš také z krku tak trochu. Postarali jsme se asi o tři. Takže už zbývá jen ten proklatej had," svěřila se Laura a pokračovala, "Ještě něco by tě zajímalo?"
"Jak se jmenuješ celým jménem?" vypadlo z Harryho.

"Hahaha. Čekala jsem, kdy se zeptáš.," smála se Laura, ale odpověděla, "Jsem Laurael Joan Daranel de Chamar. Nejspíše nějaký čistokrevný rod kouzelníků."
"Páni a to ses nikdy nepředstavila celým jménem na veřejnosti?" užasl Harry.
"Ne nikdy i profesoři na škole měli zakázáno mi říct příjmením. Okamžitě by se to někdo doslechl a já bych neměla klid."
"Tak teď už bys měl jít. Musíš se postarat o svého koně a tvé přátele. Můžou se tu zabydlet, kde budou chtít. Tak už běž. Až bude jídlo, dám ti vědět. A ty Siriusi běž taky. Určitě si máte co vyprávět." Zdvořile je vyhodila Laura.

Harry tedy odešel a Corinta našel před dveřmi, jak tam stojí a netrpělivě podupává nohou.
"No jo už jdu, promiň, trochu se to protáhlo. Tady to je Sirius." Představil Corintovi kmotra. Ten jen nechápavě koukal, jak se může Harry bavit s koněm. Harry zahlédl jeho obličej a musel se rozesmát.
"Toto není jen tak obyčejnej kůň, náhodou je dost chytrej." Vysvětlil tak trochu Harry, a jakoby to chtěl Corint potvrdit hodil hlavou a šlápnul "nedopatřením" na volné prkno. Díky tomu si Sirius vyzkoušel let vzduchem. A Harry s Corintem se jen smály, Harry normálním smíchem a Corint si řádně zařehtal. Sirius se k nim po chvilce přidat.

Harry Siriusova povyprávěl veškeré novinky, které se za ten rok udály a poté se řádně vydováděli. Ani se nenadáli a byl čas k večeři. U té si povídali o všech možných věcech. Harry vyprávěl veselé příhody z Bradavic a Laura s Philipem a Siriusem zase z jejich let studia. Tak se Harry dozvěděl, že Laura chodila do Havraspáru o dva ročníky výš než Poberti a Lily. Philipe zase chodil do toho samého ročníku co Laura, ale do Nebelvíru.
Tak se stalo, že po večeři, zatímco si povídali, začali všichni poklimbávat, proto je Laura okamžitě všechny vyhnala do postelí.
Harry měl domeček sám pro sebe. Po té cestě byl tak unavený, že jak lehnul na postel, tak usnul velmi tvrdým spánkem, že ani nezaregistroval, že mu přišla dát matka dobrou noc.

U Voldemorta:
"Máte nějaké nové zprávy? Alespoň náznak toho, že by se někde objevili? Nic? To jste tak neschopný?" To už Voldemort řičel vzteky. Jeho přisluhovači mu měli donést zprávy o oněch neznámých kouzelnících. Nic však nezjistili, jakoby se ti cizinci propadli do země. Nařídil častější útoky na mudly a různé vesnice, ale oni už se nikde neukázali.
"Pane, je možné, že se skrývají, protože vědí, že po nich pátráme. Máme informace, že po nich jde i Fénixův řád a také nemají žádné informace." Promluvil Severus Snape.

"Alespoň něco. A nějaká zmínka o Harry Potterovi? Na to, jaké má nadání být vždy středem společnosti, o něm už dlouho nikdo neslyšel." Poznamenal Voldemort.

"Stále nic, pane. Nikde není. Hlídáme okolo Prasinek, Příčné, a dalších míst, ale nikde se zatím neukázal. Jako by vůbec nebyl v Anglii. Musí přece nakupovat." Pronesla Belatrix.
"Zmlkni Belatrix, mluvíš jako nějaká domácí puťka." Okřikl ji Voldemort. "Odejděte! Všichni! Jste neschopní. Přijďte, až něco budete mít."

Smrtijedi se radši přemístili. Nechtěli na sebe zbytečně poštvat Pána zla.
Voldemort přemýšlel, jestli by zmizení Pottera nemohlo mít něco společného a objevením se těch neznámých, ale zavrhl to, protože si myslel, že Harry žádné jiné přátele kromě těch z Bradavic a Řádu nemá. Kdyby tak věděl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama