Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.
amet velit. Duis ornare eros quis sem. Etiam mauris.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Aenean felis ipsum, vulputate eu, dapibus ut.
Morbi vel massa. Nam id diam. Pellentesque tinci tellus.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.



10. Odchod a překvapení

20. července 2011 v 12:34 | Evanlyn |  Harry Potter a Syn Jednorožců
10. kapitola
Ahoj.
Tak se moc omlouvám za zpoždění. Měla jsem pár věcí na práci a trochu jsem si i užívala hezkého počasí. Tak když je dneska tak ošklivě, tak přidávám kapitolku ať se doma nenudíte. Mám chut ještě psát, takže je možné, že do večera tu ještě jedna kapitolka přibude.
Doufám, že se bude líbit.
Mějte se hezky.
Evanlyn


Odchod a překvapení
"Ahoj, Corinte. Jak se dneska máš? Moc se omlouvám, že jsem včera nemohl přijít, měl jsem práci. Dneska mám ale volno, a tak ti to vynahradím. Teda pokud ti to nebude vadit." Omlouval se velmi brzo ráno Harry. Komu jinému než svému hřebečkovi.
Právě tento dlouhý proslov vzbudil Draca, který spal nahoře. Naštvaně zabručel a otočil se na druhý bok.
"Je tam někdo?" zeptal se Harry, který nejspíš ono zabručení zaslechl.
"Nikdo tu není, tak se otoč a odejdi, než odsud budeš násilně eskortován, protože tady ten nikdo by ještě rád spal!" Zařval na Harryho Draco, pro Harryho však neznámý vetřelec.
"Co tu děláš? A jak si se sem dostal? A kdo vlastně jsi?" ptal se Harry.
"Já tu bydlím a sem tu víc doma než ty! A kdo jsem, tě nemusí zajímat. Bezva a už jsem totálně probuzený. Opravdu ti moc děkuju!" odpověděl Draco.
"Není zač." odsekl Harry. "Nikdy sem tě tu neviděl!" vykřikl nahoru Harry. "Ani jsi nemohl. Jsi tu teprve pár týdnů a myslíš si, že to tu znáš?" odpověděl pobaveně Draco.
"Dobře neznám tu každého, ale ty jsi tu zaručeně nikdy nebyl!" křikl Harry, kterého to přestávalo bavit.
"Nemohl jsi mě vidět! Včera jsem se vrátil. Myslím, že bys měl jít, Akvenovi by se nelíbilo, že se s tebou bavím." Ukončil rozhovor Draco. Netušil, že právě mluvil se svým rivalem z Bradavic.
Harry vyvedl Corinta ze stáje a nasedl. Ještě se naposledy ujistil, jestli zavřel dveře, když tam uviděl u jednoho boxu pohyb. Ten neznámý byl u nějakého koně. Udivilo ho, že byl u Blanbell, která k sobě nechtěla pustit ani Akvena.
Nasedl na hřebečka a odjel na palouk mezi hypogrify. Tam se proháněl s Corintem až do oběda.
Akven to vše z povzdálí pozoroval. Ujistil se, že je Harry pryč a vydal se ke stodole za svým synem.
"Jako bych ti neříkal, že se s ním nesmíš setkat!" promluvil Akven potichu. Draco nečekal, že tam někdo je, a tak se lekl, až skončil Blanbell u nohou.
"Já si nezačal! On mě vzbudil, a pak se na mě opovážil křičet. Za nic nemůžu!" obhajoval se Draco.
Dobře. Na dva dny se budeš muset přemístit do zimního sídla. Matka už je na místě. Není bezpečné, aby dál zůstávala na místě. Ihned se sbal, za chvíli tě odtud přemístím do sídla." Rozhodl Akven.
"Ale proč? Já to tu mám rád. Nemůžeš mě odsud odvést." Zkoušel přemluvit Akvena.
"Můžu, a taky to udělám. Nehodlám ohrozit můj plán kvůli tvé zaujatosti. Prostě odjedeš a je to! Konec diskuze." Rozkázal Akven a odešel pryč.
"No super. Můj otec mnou opovrhuje a radši než mě si tu nechá nějakého idiota. To mi ještě scházelo." Nadával si pro sebe Draco.
Akven šel mezitím najít Harryho. Chtěl ho naučit to poslední, co uměl on sám. Věděl, kde hledat.
Po dvou hodinách si už říkal, že ho přecenil, když najednou uslyšel jeho smích. Otočil se, ale nikoho neviděl. Bylo mu to divné. Ten smích se ozval znovu. Už nevěděl, kde hledat, když v tom mu to došlo. Zvrátil hlavu dozadu. Harry seděl na větvi a smál se jeho marnému hledání.
"Musím tě ještě něco naučit. Pojď." Vyzval Harryho vážně.
"Dobře už jdu." Řekl Harry a seskočil ze stromu.
Harryho hřebeček šel za nimi a okusoval trávu. Oni dva jen mlčky koukali na cestu. Harry byl značně nervózní. Nevěděl, co by mu Akven mohl říct. Měl za to, že jeho výcvik skončil.
"Tak to, co bych ti chtěl říct, je velice důležité, a proto dávej dobrý pozor." Upozornil Harryho Akven.
"Jistě." Řekl klidně Harry, ale uvnitř se klepal nedočkavostí.
"Můžeš lidem i zvířatům dávat energii, kterou každý potřebuje k životu. Můžeš ji, ale i brát. S touhle schopností opatrně. Nejsi žádný bůh, abys rozhodoval, kdo zůstane naživu a kdo ne. Nenech se tím pohltit, ano? Za dva dny se naučíš, jak to dělat. Naučit se to může každý, ale je velmi nebezpečné nepropadnout tomu. U tebe vím, že jsi hoden této znalosti, která je už skoro zapomenutá." A teď do práce. Máme jen dva dny. Za dva dny se stěhuješ." Ukončil to Akven a odešel s ním do cvičebny.
Trénovali dlouho do noci. Harrymu to vůbec nešlo a nejednou se rozčílil nad údajnou nesmyslností toho všeho. Akven se nad tím jen usmál a dál ho nutil opakovat cviky dál a dál. Po večeři se Harry odebral do svého pokoje a dál studoval deník svých rodičů.
Akven šel za Dracem, zkontrolovat, jestli už je sbalený. Nebyl, trucoval u Blanbell.
"Netrucuj. Jdu ti sbalit sám. Takhle je to pro tebe nejlepší. Věř mi." Řekl jen než odešel.
"No jasně. Vždy chceš pro mě to nejlepší. Ale nikdy ses nezeptal, co je nejlepší podle mě. Já chci taky někdy rozhodnout, co chci dělat." Stěžoval si pořád Draco.
"Jdeme, Draco. Za dva dny jsi zpět." Rozhodl Akven a přemístil se s ním pryč.
Za 2 dny ráno:
"Tak Harry. Tvůj pobyt u mě skončil. Naučil sem tě vše, co jsem mohl. Nyní se půjdeš seznámit s jednorožci. To je tvá pravá rodina. Chraň ji a ona bude chránit tebe. Bohužel nemohu jít s tebou. Nepustili by mě k nim. Půjde s tebou Daflin, pár gryffinů, a samozřejmě Corint. Dostaneš ode mě takový dáreček. Luk a šípy, naučíš se s tím pracovat. Bude se ti to hodit, a to hodně. Tam budeš v divočině a jednorožci jsou býložravci, pochybuji, že budeš sdílet jejich nadšení trávou. Hold se budeš muset naučit lovit. Daflin ti s tím pomůže. Měj se hezky a snaž se. Budu tu na tebe čekat." Loučil se Akven. Doufal, že tato situace nenastane tak brzo, ale nedalo se nic dělat.
"Děkuji. Moc pro mě znamená, co jsi pro mě udělal. Muselo to být peklo, učit mě. Vím moc dobře, že jsem netrpělivý žák." Odpověděl Harry.
"Já vím. Nakoupil jsem ti nějaké nové knihy, aby ses mohl ještě více zlepšit v kouzlech a všem jiném. Navíc jsem zkopíroval všechny knihy, které mám. Jen pro případ, že bys něco zapomněl. Kufry máš zmenšené. Ale teď už radši běž, nebo se ještě rozbrečím. Buď opatrný." S tím vysadil Harryho na Corinta a zamával mu na rozloučenou.
"Uvidíme se později. A pozdravuj všechny ode mě."
Harry také zamával a pobídl Corinta do klusu. Za ním, jako jeho družina, se rozeběhli gryffinové a Daflin vzlétl do vzduchu.
Harry byl oblečen do svého oblíbeného hábitu, který měl dnes stříbrnou barvu a černého cestovního pláště. Přes záda měl luk s toulcem šípů, luk měl bíločernou barvu a šípy byly s poštolčím peřím.
Tak se Harry vydal na cestu, i když ani nevěděl směr, kterým by se měl vydat. Vedl ho něco jako šestý smysl. Věděl, že jede domů. Bylo to něco jako instinkt.
Cestou si povídal s Daflinem a gryfy. S nikým jiným ani nemohl. Nikdo jiný tam nebyl. Byly na cestě už týden a nikde neviděl žádnou známku civilizace, což bylo vlastně dobře. Jenže neviděl ani stopu po jednorožcích. Začal se stresovat, že se určitě ztratil. Naštěstí mu zatím zbývalo jídlo, které mu skřítci připravili, ale věděl, že na dlouho to nevydrží.
Daflin ho učil stopovat a gryffinové ho zkoušeli naučit střílet z luku. Učil se celkem rychle. Vlastně neměl ani jinou možnost, pokud nechtěl umřít hlady. Po dalších třech dnech konečně narazili na přítomnost jednorožců. Rozhodli se, že půjdou po stopě. Po dalších dvou dnech se jednorožci ukázali sami. Přišli až k Harrymu a poklonili se mu.
"Vítej synu. Očekávali jsme tě. Nyní pojď s námi. Ale v naší podobě, prosím." Uvítal ho jeden z nich. Harry si sundal luk a toulec s šípy, a přivázal ho na sedlo. Poté se přeměnil do jednorožce a naznačil ostatním, ať jdou za ním.
Po několika hodinách došli na nádhernou mýtinu. Byla plná jednorožců, kteří když si ho všimli, poklonili se. Všichni říkali: "Vítej, synu." Nedávalo mu to moc smysl.
Došel až před nádherného jednorožce, který stál na konci mýtiny.
"Vítej." Řekl pouze. "Pojď za mnou." Řekl a odcházel pryč.
Harry se rozběhl za ním. Šli dlouho, ale po chvíli dorazili k malé chaloupce.
"Teď se změň a běž dovnitř." Nařídil a rozeběhl se pryč.
Harry opatrně otevřel dveře a vešel dovnitř. Uvnitř nikdo nebyl. Tak se rozešel do dalších pokojů. V každém něco bylo. Ale až v tom posledním našel to, co opravdu nečekal.
"Siriusi?" zašeptal roztřeseně a rozeběhl se k postavě sedící v křesle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alyxa | 20. července 2011 v 12:52 | Reagovat

páni. tak takový konec jsem opravdu nečekala. no a těším se na pokračování. jak to vlastně dopadne :-)

2 David | 21. července 2011 v 9:15 | Reagovat

Jako vždy parádní kapitola :-), jen bych se chtěl zeptat co ty tvoje přijímačky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama