Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.
amet velit. Duis ornare eros quis sem. Etiam mauris.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Aenean felis ipsum, vulputate eu, dapibus ut.
Morbi vel massa. Nam id diam. Pellentesque tinci tellus.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.



8. Boj u Vydrníku svatého Drába

28. června 2011 v 20:37 | Evanlyn |  Harry Potter a Syn Jednorožců
8. kapitola
Ahoj.
Tak jsem konečně tu s novou kapitolou. PC ještě není v provozu, ale naštěstí jsem se dostala na notas. Tak všem, kdo ještě chodí na školu, přeju hezké prázdniny :-) a užívejte sluníčka. Já se budu snažit nějak pravidelně přidávat, ale nic neslibuju :-) a prosím komentujte trochu víc... já nevím, jestli se vám to líbí nebo ne... a nechci znova uvažovat o tom, že skončím.. mám psaní ráda, ale potřebuju vidět nějakou odezvu od čtenářů a jejich názory.
Děkuji.
Evanlyn


Boj u Vydrníku svatého Drába
Harry s Akvenem se celý týden pečlivě připravovali. Harry se učil co nejvíce kouzel, útočných i obraných, a Akven sledoval situaci ve vesnici a na Příčné. Harry se o hodně zlepšil i ve svých proměnách. Dva dny před útokem dovolil Akven, aby se Harry přemístil spolu s ním. Celé odpoledne se v křoví krčil rys a na stožáru vysokého napětí poštolka. Jak očekávali, tak se nic nestalo. Večer si Harry procvičoval ovládání ohně. Myslel si, že by se mu to mohlo hodit.
"Harry! Mohl by jsi přijít na chvíli dolů?" zavolal ho Akven z kuchyně.
"Už sem tu." Zvolal Harry ve dveřích.
"Mám tu pro tebe takový pozdní dárek k narozeninám." Otočil se k chlapci čelem, ale ruce nechal za zády.
"Ale Akvene vždyť jsem tě ani neznal, to nemusíš." Oponoval Harry.
"Ale já znal tebe, sledoval jsem tě od tvého nástupu do Bradavic. A musím ti to dát, bude se ti to hodit." Odpověděl na to Akven a podal mu balíček.
Harry pomalu rozvazoval šňůrky u balíku. Když uviděl, co v něm je, oněměl úžasem.
"Tak co? Jak se ti líbí?" zeptal se Akven, ale odpověď mu viděl na očích.
"J… je úžasný." Dostal ze sebe jen Harry.
"Tak si ho zkus." Harry rozložil svůj nový hábit a oblékl si ho. Skvěle mu padl. Byl ve stříbrné barvě protkaný černými nitěmi, ušitý z hebké, ale pevné látky.
"Je začarovaný tak, že podle tvého přání se bude černá se stříbrnou prolínat. Když budeš chtít být nenápadný, tak si stačí přát, aby byl černý a ty černé nitě se rozšíří. Zatímco stříbrné se stáhnou. Taky to můžeš mít napůl." Vysvětloval Akven.
"Je fakt úžasný, děkuju."
"Není zač, vezmeš si ho zítra na sebe, ale teď už běž spát, ať jsi odpočatý." Vyhnal ho Akven do postele.
Ráno ani jeden z nich nemohl jíst, jak byli nervózní. Po snídani se oba přemístili poblíž Vydrníku, do malého lesíka. Rychle se přeměnili do zvířat. Akven do rysa, Harry do vlka a rozběhli se k vesnici.
Akven se schoval do chroští u cesty, Harry se skrčil za keřem a změnil se do normální podoby. "Já projdu vesnicí, koupím v krámě nějaké jídlo a hned jsem zpět. Neboj nikdo mě nepozná." S tím jenom mávl hůlkou a začaroval svůj hábit Matoucím kouzlem. Vyšel z křoví, jako obyčejný kluk v džínech a triku.
Prošel vesnicí, nakoupil, ale nic podezřelého neobjevil. Vrátil se tedy zpět k Akvenovi, který ležel schovaný a ostražitě pozoroval okolí. Harry jen položil nákup na zem a změnil se v poštolku. Sedl si na větev stromu a pozorně se rozhlížel po okolí.
Harry ani Akven nevěděli, kdy přesně smrtijedi udeří, proto se rozhodli, že na ně budou čekat celý den. Okolo poledne se naobědvali z toho, co Harry nakoupil ve vesnici.
Odpoledne to všechno začalo. Do Vydrníku se přemístila spousta kouzelníků v černých pláštích a maskách na obličeji - Smrtijedi. Jak byl Harry s Akvenem domluvení, čekali na příchod Fénixova řádu. Překvapení bylo, když se ozvaly ještě tři prásknutí. V čele menší armády smrtijedů se objevil Lord Voldemort. Po jeho boku byli nejspíš jeho nejvěrnější.
"Tak mí drazí smrtijedi, můžete si jít hrát. Jako rukojmí bereme jen krvezrádce Weasleyovi a členy Fénixova řádu."
´Tak tohle vyznělo, jakoby venčil své mazlíčky´pomyslel si Harry ve své podobě poštolky.
Fénixův řád se objevil jenom o chvilinku později. Nikdo nepromluvil jako to dělal dříve Brumbál, prostě jen začali útočit na smrtijedy. Všude létaly barevné paprsky kouzel, většina však byla z černé magie. Harry se divil, ale černou magii používal i Řád.
Chlapec se rozhlížel po bojišti, jestli někdo nepotřebuje pomoct, ale stále se nezapojoval. Stejně tak i Voldemort. Akven však zahlédl tři smrtijedy, jak se nenápadně plíží k Doupěti. Změnil se zpět v člověka a vydal se za nimi. Harrymu jen dal signál, že někam jde.
Boj trval už 15 minut, když se těsně za vesnicí ozval výbuch. Harry se rozhlédl odkud to mohlo vyjít. Poznal onu cestu po které se předtím vydal Akven. Došlo mu, že onen výbuch musel jít od Doupěte. Rozletěl se oním směrem a nechal kouzelníky svému osudu. Velkou rychlostí se blížil k troskám Doupěte. Sletěl k zemi a těsně nad ní se změnil do své podoby. "Co se tu stalo?" zeptal se Akvena, který stál u svázaných smrtijedů. "Tihle se odpojili a asi na příkaz Voldemorta napadli Doupě. Naštěstí jsem je zaskočil. Teď už se zapojíme i my do boje. Aby nebyly příliš velké ztráty. Jdeme." Zavelel Akven a v podobě rysa zamířil zpět k bojujícím. Harry ho následoval, ale jako vlk.
Když dorazili na bojiště, překvapilo je, že už bojuje i Voldemort. Ten se většinou do boje nezapojoval, aspoň od chvíle co zemřel Brumbál. S Brumbálem ztratil i jediného rovnocenného soupeře. Teda ne, že by byl Brumbál jediný dobrý kouzelník, ale jediný se s Voldemortem nebál bojovat.
Harry s Akvenem se změnili zpět do lidské podoby. Měli na sobě ony černo stříbrné hábity. Nejbližší kouzelníci se udiveně zastavili a sledovali nově příchozí. Všichni čekali na jakou stranu se přidají a vzhledem k jejich téměř černým hábitům, si Řád myslel, že jsou to jen další přívrženci zla.
Harry s Akvenem se trochu zarazili, když viděli, jak na ně všichni koukají. Toto jim trochu kazilo plány v nenápadném příchodu.
"Kdo jste? A ke komu patříte?" zeptal se nějaký muž z Řádu. Harry hádat, že by to mohl být Moody. Jak se již předem dohodli, promluvil Akven. Nikdo ho neznal, a tak mohl klidně mluvit svým hlasem, zatímco u Harryho by byly problémy.
"My jsme kouzelníci z Comté Licornes. Jsme pouze na své straně, ale neuznáváme vládu nečistého." Řekl Akven a se slovem nečistého ukázal na Voldemorta, který s tímto slovem zesinal vzteky. Nejdřív ze sebe nemohl vydat jediné slovo, ale pak jen zařval.
"Chyťte je, ale živé. Chci si užít jejich mučení. A pak je vlastnoručně zabiju." Zařval a jako první vyslal jednu velice bolestivou kletbu z černé magie.
Harry jí poznal, ale Akven asi ne. Harry tedy rychle na poslední chvíli vykouzlil štít. Tímto začal boj nanovo. Ovšem s jednou menší změnou. Na Harryho a Akvena útočili skoro všichni smrtijedi a Voldemort, zatímco Fénixův řád se je snažil aspoň trochu chránit. Harrymu i Akvenovi se ze začátku dařilo, ale únava jim trochu otupila smysly.
"Bacha!" zakřičel někdo z Řádu. Harry se otočil, ale to už do něj vrazila kletba. Harry se s bolestí sesul k zemi. "Sakra to ne." Zabědoval Akven.
Z řad smrtijedů někdo vyslal kouzlo na Akvena. Před něj se však postavil jiný smrtijed a vykouzlil štít, kterým ho ochránil.
"Děkuju, ale to jsi neměl dělat. Teď půjdou i po tobě." Řekl jen Akven, protože musel vyslat další kouzlo. Harry už se vzpamatoval a zase dál bojoval. Neznámého smrtijeda zasáhlo kouzlo a on se skácel na zem.
"Musíme se stáhnout. Tohle dlouho nevydržíme." Namítl Harry, který byl téměř na pokraji sil, jak používal složité štíty a kouzla vyšší magie. "Ještě ne. Za chvíli se Voldemort stáhne. Boj trvá moc dlouho, za chvíli by se tu mělo objevit ministerstvo." Odmítl Akven a pokračoval v boji. Harry i Akven se postavili vedle smrtijeda a chránili ho před útoky ostatních. Jak Akven říkal, tak se Voldemort naštěstí, po pár minutách rovnocenného boje, stáhl.
"Tak a je to. Teď radši honem pryč, nebo se na nás sesype celý Řád." Rozhodl Akven a spolu se smrtijedem se přemístil pryč. Harry sice nechápal proč ho bral s sebou, ale pro tuto chvíli to neřešil a přemístil se za ním.
Hned po tom, co se přemístil, se tam objevilo ministerstvo a zjišťovalo, co se tam odehrálo. Jen co to dořešili, což trvalo jen asi pár minut.
Fénixův řád zjišťoval úmrtí a zranění se převáželi do nemocnice. Avšak téma hovoru bylo stejné: kdo byli ti neznámý. Jak si všimli měli velký magický potenciál.
Weasleyům se naštěstí nic nestalo, ale zdrtila je ztráta jejich majetku. Po přesunutí na Hlavní štáb se rozpoutala vášnivá debata o prožitém boji. Avšak hlavní téma byli ti z Comté Licornes, jak říkali. Procházeli si v mysli všechny kouzelníky, kteří by to mohli být. Jak se o tom tak bavili, ani si nevšimli, že je poslouchají dvoje zvědavé uši.
U Akvena:
"Harry přines mi rychle obvazy a čistou vodu. Taky nějaké posilňující lektvary. Pak si běž odpočinout, dnes již toho bylo dost. A nechci slyšet žádné odmlouvání." Nařídil Akven. Harrymu nezbývalo nic jiného než poslechnout. Přinesl vše co Akven žádal a odešel.
"Tak, zajímalo by mě, proč jsi to udělal. A co ten druhý? Jak vidím, měl více rozumu než ty." Začal Akven.
"Nemohl jsem dovolit, aby vás zasáhla ta kletba, mistře." Odpověděl již probuzený smrtijed.
"Ano, a proto jsi se dopustil chyby. Dal jsi najevo, na jaké straně stojíš. Nyní na to bude ten druhý sám. Vždy na tom byl sám, ale nyní to bude mít těžší. Právě proto, že jsi zradil Pána zla, bude i on v podezření. Ach, vy mladí, nepřemýšlíte nad důsledky svých činů." Dával kázání Akven.
Harry se mezitím osprchoval a chystal se zalehnout do postele, když se mu rozkřičelo v žaludku.
"No nedá se nic dělat, budu muset zase sejít dolů a dát si něco k jídlu." mumlal si sám pro sebe, a vyšel z pokoje, aby si v kuchyni vzal něco k jídlu. Dveře do kuchyně mu však nešli otevřít.
"Sakra, co se to děje? Bacne!" zavolal skřítka. Ten se během okamžiku objevil.
"Co si přejete, Harry?" optal se zdvořile.
"Nemohu se dostat do kuchyně. Proč?"
"Pan Akven to zakázal. Co potřebujete?"
"Chtěl jsem se najíst." Odpověděl Harry, který se zamyslel nad tím, proč by nemohl jít do kuchyně.
"Dobře Harry, jen běžte zpět do pokoje, hned vám tam donesu večeři." S tím zmizel. Harry se vrátil do pokoje a opravdu za chvíli se tam objevil Bacne s plným tácem jídla.
"Děkuju." Řekl chlapec a skřítek s úklonou zmizel. Harry se pořádně najedl a únavou usnul.
"Tak a je to. Budu ti muset udělat nějaký pokoj tady u mě. K nim se rozhodně vrátit nemůžeš. Vím, že tam máš přátele, ale on tě zabije pokud se vrátíš." Rozmlouval se smrtijedem Akven.
"Já vím, stejně jsem radši s tebou. A jsem moc rád, že mě necháš u sebe. Budu ti pomáhat, jak budu moct. Jenom by mě zajímalo, kdo je ten druhý, co byl s tebou. Umí toho mnohem více než já. Jak je to možné." Vyptával se zvědavě.
"Do toho ti nic není. Umí toho víc, protože má předpoklady a talent. Navíc má nejčistší krev, co snad může být. Právě díky tomu má velkou magickou sílu. Ovšem ani ty nesmíš vědět, kdo to je. Ovlivnilo by tě to, a to podle mě hlavně negativně. Uvidíme, jestli by se s tím nedalo nic dělat. Asi by bylo dobré, kdyby šel za rodinou. U mě už se skoro nemá čemu přiučit. Naučil sem ho skoro všechno co znám. Zbytek je na něm."
"Jak myslíš. Ale rád bych, kdybys mě mohl taky naučit aspoň něco nového. Jak dlouho tu je?" zeptal se smrtijed.
"Ani to ti nemohu říct. Promiň, jednou se to dozvíš. A pravděpodobně to bude dřív než se mi bude líbit. A teď k tvému pokoji. Chceš ho mít vedle laboratoře, v poschodí nebo ve stodole?" zeptal se Akven.
"Ve stodole, ale nahoře. Budu venku a nebudu se moc vídat s tím tvým zázrakem." odpověděl.
"No, aby ses nedivil. Často si vyrazí na pojížďku se svým hřebcem. Víš ten černý se stříbrnou hřívou, dal mu jméno Corint. Je to pravý opak toho tvého. Až na to, že ten tvůj kůň je klisna. Jakže se jmenuje?" zeptal se jen tak Akven.
"Blanbell."
"Dobře. Já jdu udělat ti ten pokoj, tak tu nezlob a hlavně nelez do patra. Navečeř se, pak si pro tebe přijdu až budu mít ten pokoj hotový. Bacne!" "Přejete si, pane?"
"Přines sem jídlo pro hosta."
"Ano, pane." Skřítek s tichým puf zmizel a Akven odešel za svou prací.
Neznámý klidně večeřel a přemýšlel, kdo by mohl být ten talentovaný chlapec. Vyloučil všechny z Bradavic, jediný talentovaný žák, byla Grangerová a pokud věděl, byla to holka. Takže musel být ten kluk buď cizinec, což hned vyloučil, protože neslyšel žádný přízvuk, nebo studoval doma.
Z přemýšlení ho vytrhl Akven, který vstoupil do dveří a prohlásil, že jeho pokoj je hotov a ať jde s nim. Cestou ke stodole si povídali o různých věcech, jako famfrpál atd.
Když dorazili na místo, proved ho po jeho pokoji a vše mu ukázal. Změnil ještě některé maličkosti, které se neznámému nelíbili. "Tak ať se ti tu líbí a vyhýbej se mému svěřenci." Nabádal ho Akven.
"Ale jistě. Dobrou noc, tati."
"Dobrou noc, Draco."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarwis | 28. června 2011 v 20:53 | Reagovat

Ahoj, tak komentuju. Vše už jsem ti napsal na ICQ. A o jednoho řtenáře nepřijdeš - o mě. :-)

2 David | 28. června 2011 v 21:16 | Reagovat

Pěkna kapitola, osobně si sice nedovedu představit, že by se zastavila celá bitva kvůli příchodu dvou postav, ale jinak hodně pěkné a rozhodně doufám, že bdueš pokračovat. :-)

3 Baffy | 29. června 2011 v 16:53 | Reagovat

ten konec bol super. teším sa na pokračko, dúfam že bude čoskoro.

4 entita | 2. července 2011 v 10:18 | Reagovat

Dracoušek jo... Hmm uvidíme jakej bude, nepatří mezi mé oblíbené, ale co třeba tady bude v poho :D Moc se ti kapitolka povedla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama