Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.
amet velit. Duis ornare eros quis sem. Etiam mauris.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Aenean felis ipsum, vulputate eu, dapibus ut.
Morbi vel massa. Nam id diam. Pellentesque tinci tellus.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.



5. Schůze Řádu

30. března 2011 v 21:13 | Evanlyn |  Harry Potter a Syn Jednorožců
5. kapitola

Ahoj.
Tak jsem tu s novou kapitolou. Mě se moc nelíbí, ale tak snad se bude líbit vám. Moc děkuju za všechny ty komentáře, co jste mi poslali. Věřte, že mě moc potěšili a hned jsem měla větší náladu na psaní. Také děkuju Rikise za spřátelení a komentáře. Vím, že si Harry zvykl rychle, ale ber to tak, že se chce něco naučit a uvědomil si, že s Akvenem má mnohem větší šanci. S jeho jménem si to musím rozmyslet. Do budoucna jsem to plánovala, ale pro veřejnost si ponechá své původní jméno. Ještě uvidím, jak to všechno bude. :-)
Takže tato kapitola je věnována všem, kteří kometovali: Alyxs, Kari a Anne, Baffy, Neky, Anfulka, Rikisa a Jarwis.
Přeju příjemné čtení.
Evanlyn


Schůze Řádu
Ron s Hermionou trávili čas v Doupěti přípravami na zkoušku, kterou měli podstoupit. Paní Weasleyová o ničem naštěstí nevěděla a pan Weasley jim v její nepřítomnosti dával všelijaké užitečné rady.
" Pozítří by měla být porada a pravděpodobně tam půjdete taky a složíte tu zkoušku." Pověděl jim pan Weasley při snídani.
"Nechápu proč už ne dneska, Harry někde možná trpí u Voldemorta, a co mi tady děláme? Jenom čekáme." Šeptala naštvaná Hermiona a Ron jen souhlasně přikyvoval.
"To záleží na Vannese. Nic o ní nevíme a záleží jen na ní, kdy budou porady. Nové ústředí nám našla Vannesa. Musím uznat, že je to velkolepý dům, však samy uvidíte." Pokračoval pan Weasley.
Po snídani měli Hermiona s Ronem za úkol odtrpaslíkovat zahradu, a tak když byli z doslechu paní Weasleyové, začali probírat znovu téma záhadné Vannesy Donvodové.
"Pořád nechápu, proč nikdo neřekl Harrymu, že má tetu." Začala Hermiona.
"No uvažuj, myslíš, že by dali Harryho někomu, o kom nic neví? A i kdyby o ní před tím věděli, asi tu nějaký důvod byl. Je pravda, že o ní prý dlouho nikdo nevěděl, třeba plnila nějaký úkol pro Řád?"
"To není možné, veškeré akce Řádu skončili po pádu Voldemorta. Je možné, že by měla takový úkol, že by se vrátila po 16 letech?" Přemýšlela Hermiona.
"O tom všem určitě věděl Brumbál. A ten nám to už neřekne bohužel." Posmutněl Ron.
"Musíme se pořádně připravit. Ještěže jsme už plnoletí a můžeme kouzlit. Hned po téhle příšerné práci si půjdeme za dům trénovat. Tam mamka moc nechodí, tak nás neuvidí." Naplánoval Ron.
Odtrpaslíkovat zahradu jim netrvalo nijak dlouho. Od začátku prázdnin už se to párkrát dělalo, a proto tu moc trpaslíků nebylo. Nakonec si z toho udělali soutěž, aby se aspoň nějak zabavili u jinak nudné práce. Hned potom se odebrali za dům, kde vytáhli hůlky a zkoušeli si různá obranná a útočná kouzla. Ron naplánoval strategii případného boje. Hermiona byla dobrá v obranných kouzlech, a proto se zaměřila spíše na odrážení nepřátelských kleteb a na lehká léčitelská kouzla, která našla v knize, kterou jim doporučil pan Weasley. Ron naopak byl lepší v útočných, asi proto že je často trénoval s Harrym. Oba si na něj vzpomněli během jejich cvičení a přemýšleli, jak se asi má a jestli někde nestrádá ve Voldemortově kobce.
"Hermiono! Ronalde! Pojďte dovnitř!" zavolala paní Weasleyová a podle hlasu byla pořádně naštvaná. Jakmile Ron a Herm vešli dovnitř, přikázala jim, aby se posadili.
"Jak je možné, že jste dostali pozvánku na poradu Řádu?" zahřměla. "Molly, copak se děje?" Přišel překvapený pan Weasley. Stávalo se často, že jeho milovaná žena křičela na své děti, ale že by křičela i na Hermionu?
"Dostali pozvánku na poradu Řádu."
"Ano, tušil jsem to. Zmiňovali se mi, že mají důležité informace ohledně Harryho. Myslím, že nebudou přijati." Snažil se uklidnit svou ženu pan Weasley.
"Je to pravda? Odpovězte! Jdete tam jen proto, abyste podali informace Řádu a zase odešli?! A jaké to jsou informace!" vyzvídala stále naštvaná paní Weasleyová.
"Mami, to je přísně tajné, a pokud tam budeš, dozvíš se to taky."
"Dobře tak se jděte zase bavit. Nechci vidět žádné lumpárny." Zmírnila už Molly a vyhnala je z kuchyně, kde začala připravovat večeři.
"No to bylo něco. Nečekal jsem, že by mohla být tak naštvaná." Divil se Ron.
"To jsem taky nečekala, ale zase chápu, že má o nás strach. Přece jen je Brumbál po smrti. A to byl moc silný čaroděj. Jestli ztratíme i Harryho, tak to hodně lidí vzdá a bojovat nebude."
"Já budu bojovat pořád. Jako krvezrádci bychom stejně neměli šanci. Celou dobu stojíme za Brumbálem, Voldemort by nás neušetřil." Řekl jen Ron a díval se stranou.
"Já jsem zas mudlovská šmejdka. Zabili by mě mezi prvníma. Budu bojovat s vámi. Já nic vzdávat nebudu. Už na to nemysleme. Musíme se teď snažit, ať zvládneme zkoušku." Objala Hermiona Rona a políbila ho.
Po dvou dnech intenzivního tréninku přišel den porady. V hale Doupěte už stáli pan Weasley, jeho žena, Ron s Hermionou a Bill s Fleur.
"Tak vyrážíme, ať to máme z krku." Rozhodl pan Weasley a natáhl ruku s přenášedlem.
"Tři, dva, jedna, TEĎ!" pocítili známé trhnutí a už jich nebylo.
Všichni se objevili ve velmi prostorném domě. Na rozdíl od tmavého Grimmauldova náměstí, byla hala domu vymalována světlounce zelenou s bílými motivy jednorožců.
"Páni, já čumim."
"Nechte si toto vyjadřování na jindy, pane Weasley." Napomenula Rona hned profesorka McGonnagalová.
"Omlouvám se." Zčervenal Ron a radši se přesunul až za svou matku s otcem.
"Pojďte, čeká se už jen na Remuse, odvedu vás do poradní místnosti. Vy dva," ukázala na Rona a Hermionu, "počkáte ve vedlejší místnosti, až vás zavoláme. Pak projdete Vannesininou zkouškou." Dořekla profesorka a odvedla je do prvního patra.
Ron s Hermionou pak zalezli do hodně malé místnosti a paní Weasleyová je upozornila, aby tam nic nevyvedli (J ).
"To by mě zajímalo, jak bude zkouška probíhat. Podle mě je to jen ztráta času." Začala zas to samé téma Hermiona.
"To mě taky, myslíš, že kdybych tu zkoušku neudělal, že by mi pak vymazali paměť nebo něco takového?" strachoval se Ron. Takhle se bavili asi půl hodiny a teprve pak si pro ně přišel Remus.
"Tak pojďte vy dva. Ať už se to konečně dozvíme." Odvedl je do místnosti, a hned se na ně rozletěla různá omračovací či svazovací kouzla. Hermiona okamžitě zareagovala a vykouzlila okolo nich štít. Takhle to pokračovalo dále a Ron s Hermionou stačili i vyslat svá kouzla. Hermiona hlavně bránila a Ron zneškodnil pár útočníků až zbyli jen tři.
"Dost! Stačí." řekl jim neznámý hlas a boj skončil.
"Prokázali jste, že jste velmi schopnými kouzelníky. Teď se posaďte." Pochválila je Vannesa, žena stojící v čele velice dlouhého stolu, který se tam najednou objevil. Okolo zdi na ně hleděly známé i neznámé tváře Řádu. Jen Remus, Moody a Kingsley stáli před stolem. Všichni se posadili na svá místa a Hermiona s Ronem se posadili na dvě židle, které se objevily mezi manželi Weasleyovými a Remusem.
"Tak a teď nám pověste, co a jak se přesně stalo." Pobídla je klidně Vannesa. Byla to středně vysoká žena s dlouhými černými vlasy a oříškově hnědýma očima.
"Harry odešel na Grimmauldovo náměstí a nás poslal do Doupěte." Začal Ron.
"Ano, ale my jsme se s Ronem dohodli, že budeme Harryho pro jistotu nenápadně sledovat a ještě ten den jsme se vypravili na Příčnou, kde měl Harry podle plánu být."
"Harry prošel skoro celou ulici. Zašel do banky a pak nakoupil moc věcí." Pokračoval Ron po Hermioně, ta ho však předběhla a vykřikla jako by ztratila trpělivost.
"Harryho unesl nějaký chlap v Krucáncích a Kaňourech!" Po tomhle všichni ztichli, čekali něco, ale tohle ne. Harry byl pro všechny symbol naděje a dobra.
"T…t…to není p pravda, ř…řekněte, že t…to není p…pravda!" zakoktal Remus a jen na ně vyjeveně koukal, celý se třásl jako by měl zimnici. "Bohužel Remusi, je to pravda, nejhorší je, že nevíme, kdo to byl. Neviděli jsme mu do obličeje. Je jasné, že ten neznámý použil přenášedlo." Pokračoval Ron.
"Máme větší problém, než sem čekala, jestliže máme hledat Harryho, aniž bysme vzbudili pozornost ministerstva a Voldemorta.
Okamžitě se začalo řešit, kdo kdy a s kým bude nenápadně hledat ztraceného Harryho Pottera.
"Mohli bysme taky nějak pomoct?" zeptala se Hermiona.
"No to tedy nemohli! Jste ještě děti a nikam do terénu vás nepustím ani za pytel galeonů." Zavrhla to hned paní Weasleyová.
"Omyl Molly, mohli by pomoct a do terénu je stejně nepustím. Vím, že Brumbál chtěl přijmout slečnu Grangerovou a pana Pottera a uvažoval i o panu Weasleym, ale práci bych pro ně měla." Ozvala se Vannesa. "Opravdu?" podivil se Ron.
"Ale jistě v mém domě je knihovna a tam budete hledat různá vyhledávací kouzla, která by nám pomohla. Když tu nic nenajdete, tak se přesunete do Bradavic a budete hledat tam. Samozřejmě, že po dobu vyhledávání budete bydlet zde. A pak se přesunete do Bradavic. Nebude vám to vadit, Minervo?" otázala se ještě Vannesa a po záporné odpovědi profesorky, nyní už ředitelky Bradavic, je propustila a zavolala domácího skřítka, který je měl odvést do knihovny.
"No to snad není pravda," rozčiloval se Ron, "opravdu se o Harryho bojím, ale mnohem radši bych byl, kdybychom ho hledali spolu s Řádem a ne zas jen byli mimo hru."
"Máš pravdu. Pěkně nás odpálkovala, zaměstnala nás a vlastně se podílíme na hledání Harryho, takže si nemůžeme vlastně ani stěžovat. Radši se do toho pustíme, čím dřív něco najdeme, tím dřív se nám Harry vrátí." Odbyla Rona Hermiona a hned začala u prvního regálu. Ron taky rezignoval a pustil se do druhého, aby si nepletli, kdo kterou knihu už zkontroloval a kterou ještě ne. Občas spolu prohodili pár slov, ale hlavně se snažili najít něco, co by pomohlo navrátit jim Harryho.
Po schůzi zůstal sedět u stolu už jen jeden člen. Byl to Remus Lupin. Přemýšlel, kde může Harry být a jestli mu neubližují. Od nového informátora Řádu se dozvěděli, že Harry u Voldemorta není, ale kde potom je? A u koho? Zvedl se a odešel za svými povinnostmi s hlavou plnou chlapce, který si toho již tolik vytrpěl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 alyxa | 31. března 2011 v 17:29 | Reagovat

děkuji za věnování potěšilo mě to. a vůbec ta kapitolka není zlá. už se těším na pokračování co vše vymyslí Ron a Mia. a jak se bude odehrávat dál Harryho život a výcvik. :-) a doufám, že pokračování bude co nejdříve. už se nemůžu totiž dočkat

2 Strelec.C | 1. dubna 2011 v 11:24 | Reagovat

Hmm docela pěkná povídka, narazil jsem na tuhle stránku přes Jarwise a musím říct, že jsem rád. Doufám že se nějako vysvětlí ta Harryho teta. Upřímě se divím, že když to Ron s Miou zjistili, že se jí na to hned nezaptali. Stejně tak si myslím, že to Harry bere všechno až moc v klidu. Ale jinak upřímná poklona za zatím pěknou povídku.

3 Rikisa | Web | 1. dubna 2011 v 15:30 | Reagovat

Jsem zvědavá co bude dál. Přijde mi, že se s tím Harryho hledáním moc s prominutím neserou :-D , no kdyby žil Brumbál, tak by jistě Řád věděl hned ten den, že Harry zmizel. Takhle kvůli té Vannese bylo zbytečně moc průtahů, kdyby byl Harry u Voldemorta, tak by byl chudák už po smrti. Zajímalo by mě co zbytek HP členů, jak se vše změnilo, co si zachovala - např. smrt Brumbála a co je jinak :-)

4 Maya | Web | 2. dubna 2011 v 15:01 | Reagovat

Ahoj... na tvoje stránky som narazila asi pred 5 minútami a hneď som sa pustila do tejto poviedky.... strašne sa mi páči... takýto druh mám strašne rada:-)... nechcela by si sa spriateliť?

5 Baffy | 2. dubna 2011 v 19:18 | Reagovat

Ďakujem za venovanie. Kapitola bola dobrá, ale tiež si myslím, že to hľadanie sa zbytočne natiahlo. Aj keď je možné, že ako tá teta vie, kde teraz Harry je. No som zvedavá na pokračko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama