Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.
amet velit. Duis ornare eros quis sem. Etiam mauris.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Aenean felis ipsum, vulputate eu, dapibus ut.
Morbi vel massa. Nam id diam. Pellentesque tinci tellus.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.



4. Nové poznatky 1/2

22. března 2011 v 22:24 | Evanlyn |  Harry Potter a Syn Jednorožců
4. kapitola
Nové poznatky

4. kapitola
Nové poznatky
Ráno ho probudil jeden domácí skřítek. Oblékl se do oblečení, které našel na posteli a sešel do kuchyně na snídani. Namazal si toust marmeládou a mezi sousty se odhodlával k otázce.
"Tak na co se chceš zeptat, Harry?" Harry se zarazil nad Akvenovou otázkou.
"Jak to víš, že se chci na něco zeptat?"
"Je to na tobě vidět. Ještě nikdy mě nikdo takhle upřeně při snídani nepozoroval. Tak se zeptej." Pousmál se Akven.
"Potřebuji zpátky do Londýna. Jenom si sbalím věci a Dám vědět přátelům. Budou mít o mě strach, když se jim neozvu." Začal opatrně Harry.
"Chápu tě. Půjdu tedy s tebou dnes pro věci, ale bohužel s přáteli se setkat již nesmíš, ani jim dát vědět. Je to příliš nebezpečné a bude lepší, když si budou myslet, že tě někdo unesl. Včera tě sledovali na Příčné ulici. Ten slavný Fénixův řád už jistě o všem ví. Po snídani vyrazíme. Budeme muset jít krbem, aby nás venku někdo nezahlídl."
"Dobře. Snad mi to přátelé odpustí, až se vrátím." Smutně odpověděl Harry a odešel z kuchyně.
´Je to pro tvé dobro, Harry. Ani já sám nevím, jak moc se změníš u jednorožců.´ Pomyslel si Akven a vyšel za Harrym, aby se mohli odletaxovat na Grimmauldovo náměstí.
V domě si Harry jen rychle sbalil všechny své věci a rychle s Akvenem prošli knihovnu Blacků. Byli tam zajímavé knihy, ze kterých se Harry chtěl učit i předtím. Byli už na konci s balením všech užitečných věcí, když zaslechli bouchnutí dveří. Oba na sebe pohlédli a vyrazili rychle k nejbližšímu krbu. Jen tak tak se stihli odletaxovat, když do pokoje vtrhl Fénixův řád.
"Přišli jsme pozdě," řekl jen pan Weasley právě příchozí dvojici Harryho kamarádů, "právě se někdo odletaxoval pryč."
"To není možné. Viděl jste, kdo to byl?" Ptala se zkroušená Hermiona.
"Neviděl. Jsou tu Harryho věci?" Zeptal se jen ještě, i když tušil odpověď.
"Nic tu nezůstalo." Odpověděla jen. Popravdě tam však našla prázdný pergamen, na kterém bylo bílé pírko Hedviky. Věděla, že je to od Harryho a chtěl jim tak dát znamení, že je zřejmě v pořádku. Všichni příchozí se přemístili zpátky do Doupěte a pan Weasley šel podat zprávu do nového štábu Řádu.
Druhý den ráno, jakmile se Harry probudil, vyhnal ho Akven do lesa, aby si zaběhal. Jeho kondička byla skoro po měsíci u Dursleyových hodně malá a Akven ho ujistil, že jeho schopnosti ho budou stát hodně sil.
"Jediná omezení, která tu budeš mít, jsou:
1. Nesmíš za žádných okolností, jedině až když budu mrtvý, jít do mého pokoje, což, doufám, jen tak nebude.
2. Mé pozemky jsou rozlehlé a máš je celé k dispozici, ale nesmíš se odtud od teď odletaxovat, přemístit, ani se jinak snažit dostat pryč, protože nejsme jediní, kteří vědí, jaké jsi měl rodiče a mohou to proti tobě použít, jakmile se objevíš mimo můj dům a pozemky. Až budeš běhat, narazíš na kamenné sloupky, které ukazují hranici, kam až smíš jít. Normálně jimi neprojdeš, pouze s amuletem, který ti dám, až nastane čas.
3. Nesnaž se nikoho kontaktovat. Sovy s dopisem nebo nějakým vzkazem se zastaví před hranicí a dál nepoletí, vrátí se zpět.
Je to všechno jasné?"
Harry pokýval hlavou na znamení souhlasu, ale v duchu si říkal, že je tu jak ve vězení, protože nikam nesmí. Přesto, když šel ráno ven, tak si řekl, že se tam alespoň porozhlédne. Byl rád, že má aspoň všechny své věci při sobě. Plánoval si jít později zalétat a kouknout se na okolí z ptačí perspektivy.
Okolo domu byly jehličnaté stromy, ale dál za tímto pásem se rozkládaly louky, které byly ohraničené plotem. Harrymu to bylo divné, na co jsou tam ploty, když to patří Akvenovi a ten říkal, že jeho pozemky končí až kamennými sloupky. Jakmile však popoběhl dál, objevil obrovskou budovu, která vypadala jako stodola.
"Páni! To by mě zajímalo co tam asi je." Mumlal si Harry jakoby pod fousy.
"Toto je stodola, kde jsou různá zvířata, která patří panu Akvenovi a my se o ně staráme." Odpověděl hlas za ním.
"Ááá! Ježiši tys mě vyděsil." Nadskočil Harry a otočil se. Za ním stál domácí skřítek v montérkách a vezl kolečko s hnojem.
"Promiňte, pane, moc se omlouvám. Je to má chyba. Už se to nestane. Chtěl byste se podívat dovnitř, pane?" zeptal se skřítek.
"Velmi rád. Jak se jmenuješ?"
"Malci, pane, pojďte za mnou, pane." Vedl ho Malci ke stodole.
"Neříkej mi pane, jsem Harry."
"Skřítkům nepřísluší říkat pánům jménem, ale když to bude pánovi vyhovovat." Namítal Malci.
"Tyjo!" užasl Harry, jakmile vešel do budovy. Po pravé straně stály boxy, ve kterých byli koně různých barev - černí, bílí, hnědí, zrzaví, strakatí aj. Ve volném prostoru stáje byli také abraxasové (okřídlení koně plavé barvy) a thestrálové (Harry je zná z Bradavic).
"Pojďte Harry, provedu vás. Zde, jak vidíte, jsou ustájení koně, na kterých se můžete svést v kteroukoliv dobu, jak se vám bude chtít. Sedla a postroje jsou zde," a ukázal na dveře po levé straně, kterých si Harry nevšiml, "a také tam jsou čistící potřeby." Pokračoval Malci a vedl Harryho okolo všech stání ven.
"Vzadu jsou otevřená vrata, kterými se dostanete do výběhu k ostatním zvířatům, ale tam již s vámi nepůjdu. Na shledanou příště." Rozloučil se s Harrym.
"Jo ahoj příště." Rozloučil se Harry a prošel vraty. Ve stodole byla celkem tma, a tak ho slunce venku na chvíli oslepilo. Když však uviděl, co venku bylo, nemohl uvěřit svým očím.
Mýtinka, na kterou se koukal, byla o mnoho větší než celé bradavické pozemky i s hradem. A tam byly různě od sebe skupinky hipogryfů, gryffinů a vzadu dokonce zahlédl i draka.
Harry nemohl uvěřit tomu, co vidí. Pomyslel si, že Hagrid- Bradavický hajný- by se tu zbláznil radostí. Hagrid měl zálibu v různých celkem nebezpečných zvířatech a nic ho nemohlo odradit, aby se je pokoušel zkrotit.
Jako první si ho všiml drak, avšak ten jenom mávl ocasem, jakoby ho snad zdravil. Harrymu to přišlo zvláštní, ale po tom co se mu najednou poklonili všichni hipogryfové a gryffinové zamávali křídly, ho napadlo, že tihle tvorové mu nejsou nebezpeční a může se k nim přiblížit.
"Co potřebuješ, Harry Pottere?" zeptal se Harryho největší z gryffinů. "Ježiši vy umíte mluvit?"
"Jistě. Každý našeho druhu umí mluvit, akorát lidé nám nerozumí. Je strašně těžké je upozornit na hrozící nebezpečí, když před námi utíkají, či na nás sesílají kouzla. My nejsme nebezpeční ani draci, jen se mstíme lidem za to, jaké zločiny nám páchají. Neumíš si představit, jak nás naštve, když vyhubí polovinu našeho stáda. A když se mstíme, pro jistotu zavraždí i zbytek a pak si naše části klidně hází do kotlíků na ňáké lektvary." Stěžoval si gryffin.
"No a proto jste tady?"
"Jistě toto je jediné útočiště, kde jsme v bezpečí. Támhle Daflin,"ukázal na draka, " je poslední svého druhu. Vyhubili je kvůli jejich černým drápům. Přidávaly je do lektvaru, který léčil lidi, kterým dal mozkomor svůj polibek. Naštěstí se recept ztratil před dvě stě lety."
"Jak to můžeš vědět?" ptal se gryffina Harry.
"Vzhledem k tomu, že již žiji přes tři sta let tak toho vím dost. Také ty budeš žít hodně dlouho, cítím to. Sice ne tak dlouho jako já, ale dost dlouho na to, abys přežil děti svých přátel. Smutné, ale to je cena za to, co jsi. A na to musíš přijít sám." Zarazil Harryho, jakmile viděl, že se ho na to chce zeptat.
"Až budeš potřebovat pomoc, tak přijď za námi, já a mí druzi ti velmi rádi pomůžeme." Rozloučil se gryffin.
"Mimochodem jmenuji se Tlawhed, kdyby si mě potřeboval zavolat. Ty přijdeš na to jak. Nashledanou příteli, ještě se určitě uvidíme a to nejednou." Řekl Tlawhed a odešel ke svému stádu.
Harry si řekl, že by si mohl zaběhat, když už ho kvůli tomu Akven vyhnal ven. Za běhu přemýšlel, na co všechno tu ještě narazí. Jak tak běžel a rozhlížel se kolem, uviděl mezi stromy stát plno kentaurů. Nevěděl, jestli je moudré zastavit, protože podle zkušeností z Bradavic kentauři moc v lásce lidi neměli. Avšak když na něj zamávali a gesty ho zvali k nim, nezaváhal a dal se jejich směrem. Byl už blízko, jenže najednou ho něco vyneslo do vzduchu a letělo s ním pryč. Harry řval, co mu síly stačili, a kopal okolo sebe. Nic mu však nepomohlo a vzdal to. Rozhlížel se, kam to letí a co ho vůbec drží. Bylo to velké a černé, na světle se černá pozoruhodně měnila ve všechny barvy duhy. Začínal si myslet, že v těch drápech už je věčnost, ale najednou ho ten tvor pustil a Harry spadl s šíleným řevem do kupky sena.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí vzhled?

Moc se mi líbí 50% (6)
Hezký 16.7% (2)
Ujde 8.3% (1)
Hnus. Změň to 25% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama