Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.
amet velit. Duis ornare eros quis sem. Etiam mauris.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Aenean felis ipsum, vulputate eu, dapibus ut.
Morbi vel massa. Nam id diam. Pellentesque tinci tellus.
Cras non nibh non mi molestie rhoncus. Aliquam erat .
Lorem ipsum dolor amet, consectetuer adipiscing elit.



2. Dopis a Pravda

13. března 2011 v 20:02 | Evanlyn |  Harry Potter a Syn Jednorožců
2. kapitola
Dopis a pravda
Ahojky :-) jsem ráda, že aspon jeden člověk objevil mojí stránku. Snad to bude časem přibývat :-) Ještě dneska přidávám druhou kapitolku. Další snad během týdne. Uvidím, kdy budu mít čas :-)Tak doufám, že se bude líbit.
Evanlyn


2. kapitola
Dopis a pravda
S Harrym se zatočil celý svět a náhle se objevil uprostřed lesa vedle neznámého muže. Pochopil, že kniha byla přenášedlem.No asi by byl úplný pitomec, kdyby to nepochopil. Okamžitě namířil hůlkou na neznámého muže před sebou.
"Kdo jste a co po mě, sakra, chcete?" zeptal se Harry poněkud zvýšeným hlasem.
"Jen si pěkně v klidu promluvit." Odvětil šeptem muž.
"Promluvit? Smrtijedi většinou moc nemluví…" Namítl Harry a byl připravený použít okamžitě kouzlo, kdyby se muž pohnul.
"Nejsem smrtijed a opravdu ti nechci ublížit. Jen mě v klidu poslouchej. Nechceš si na to sednout?"
"Ne, já postojím." Odmítl Harry.
"Jak myslíš." Řekl jen neznámý a vykouzlil si křeslo pro sebe a pro jistotu i pro Harryho, i kdyby si nesedl.
"Nejdříve se představím. Jmenuji se Akven a byl jsem strážcem, učitelem a zároveň přítelem tvých pravých rodičů. Myslím, že nejdřív by sis měl ale přečíst toto." A podával Harrymu dopis.
"Co je to za pitomost? Já mám své rodiče a ti už jsou pár let po smrti." Odporoval Harry.
"Přečti si to a pochopíš. Pak ti odpovím na všechny otázky."

Drahý Harry,
Když v tuto chvíli čteš tento dopis, už ti Akven jistě naznačil,
Že nejsi synem těch, koho si považoval za rodiče.
Je ti již sedmnáct let, a tak máš před sebou složitý a namáhavý výcvik.
Vše ti Akven vysvětlí.
Důvod, proč jsme tě museli dát pryč od nás je,
Že jsi byl ve vážném nebezpečí před jistým lordem Voldemortem.
Už jsi o něm asi slyšel.
Všechno začalo, když nás Voldemort chtěl dostat na svou stranu.
Jsme největší kouzelníci této doby, dokonce ještě větší než Brumbál,
Akorát se o nás moc neví, dokud nás nenašel právě Voldemort.
V té době jsme narazili na Brumbála, a také jsme čekali tebe.
Právě Brumbál nás seznámil s Jamesem a Lily.
Ti souhlasili, že se o tebe postarají a v sedmnácti ti řeknou pravdu a přenechají tě Akvenovi, který se má postarat o tvůj výcvik.
Doufáme, že chápeš, proč jsme to udělali. Kdyby se Voldemort dozvěděl, že máme dítě, šel by po tobě ještě usilovněji a jistě by si tě vychoval k obrazu svému. Neměli jsme na vybranou.
Hodně štěstí ti přejí tví rodiče- Laura a Philipe

"To není možný. Není to pravda." Ujišťoval se Harry.
"Pro dnešek těch informací už bylo dost. Pojď se mnou, odpočineme si tady v té chalupě." Řekl jen Akven a vedl ho mlázím dál do lesa, kde se pomalu začínalo rýsovat menší stavení. Dovedl ho do chalupy a posadil do křesla před zapálený krb. Jediným mávnutím vykouzlil dva šálky horké čokolády a jeden podal Harrymu.
"Děkuju" odvětil Harry a pomalu usínal v křesle vyčerpaný po namáhavém dni.

Po probuzení Harry nemohl rozeznat kde je, ale po chvíli mu vše došlo. Pravda o jeho rodičích i o něm samotným. Ze dveří už přicházel Akven s úsměvem na tváři a se snídaní na tácu. Harry si snídaně ani nevšiml a požadoval po Akvenovi vysvětlení toho všeho. Akven to čekal, a proto hned začal.
"Nejdříve bych se asi měl pořádně představit. Jak už víš, jmenuji se Akven. Tvé rodiče jsem poznal, právě když byli stejně staří jak si teď ty. Dobrými přáteli jsme zůstali až do doby, když ses měl narodit, a proto mi tě svěřili do péče a výchovy až ti bude sedmnáct let. Do té doby jsi musel být u Lily a Jamese, kteří ti byli nejvíce podobní díky kouzlu, které tvý rodiče provedli."
Harry se snažil vše pochopit, ale stejně mu vrtalo hlavou: "Kdo tedy byli mí praví rodiče?"
"K tomu se dostaneme později. Teď, pokud dovolíš, bych ti ještě vysvětlil, co vše tě čeká." Odpověděl Akven.
"Laura byla v dětství vychovávaná mezi jednorožci a dalšími kouzelnými bytostmi, kteří ji přijali mezi sebe. Tím, že mezi nimi žila, naučila se jejich schopnosti, které přijal i její manžel Philipe. Ty, protože jsi jejich syn a byl jsi také přijat, je tvou povinností, naučit se jejich zvyky a používat své schopnosti. Není mi známo, jak se Laura a Philipe poznali, ale vím, že se hodně milovali a to, že tě museli dát pryč, pro ně byla velká rána a nemohli se s ní nikdy smířit. Tvým úkolem teď je, naučit se vše co potřebuješ, aby tě mohli jednorožci přijmout k sobě. U nich budeš mít dostatečnou ochranu." Dokončil své vyprávění Akven.
"Ale to nechápu, nikdy jsem žádné zvláštní schopnosti neměl!" Namítal na to Harry.
"Tvé schopnosti se projeví až po sedmnáctém roce, protože si jako tvá matka nežil celý život u nich ve stádu." Akven na to.
"A jaké jsou ty schopnosti?"ptal se teď už ze zvědavosti Harry.
"Tak to bohužel nevím. Tvá matka a otec svá tajemství velmi střežili a určitě mi neřekli vše, co uměli, ale něco bys mohl zkusit." Řekl Akven a šel ke krbu, kde sebral polínko.
"Tady máš kus dřeva, pořádně se soustřeď a myšlenkou ho zkus zapálit." Vysvětloval. Harry si vzal polínko do ruky a upřeně se na něj díval. Nic se nedělo, až najednou vzplanulo tak, že ho polekaně odhodil.
"Co to, sakra, bylo?"
"To je v pořádku. Oheň vytvořený tvými schopnostmi nespálí tebe ani nikoho, koho nechceš." Harryho objevování svých dovedností bavilo tak, že je zkoušel i na dalších předmětech. Akven nemohl uvěřit svým očím, když viděl, co všechno ten chlapec dokáže.
"Myslím, že už by to stačilo. Sněz si tu snídani a já zajdu do Příčné pro pár věcí, které by se nám mohli hodit. Zůstaň tu a poohlídni se třeba po domě. Hned jsem zpět." Řekl Akven a než stačil Harry něco říct, už byl pryč.

Jen co dojedl snídani, šel Harry prozkoumávat okolí. V pokoji ve kterém se nacházel, toho moc nebylo, jen gauč, křesla a krb. Odvodil, že to je přijímací pokoj. Z něj vedli pouze jediné dveře. Za nimi se rozléhala hala. Bylo mu divné, že si na ni nevzpomínal z předešlé noci, ale přisuzoval to tomu, jak byl rozrušený. V hale se nacházel věšák na kabáty, pár starých obrazů a staře vyhlížející schody. Vedly odtamtud troje dveře, jedny kterými přišel, další jenž vedly ven z domu, a ty třetí vedly do kuchyně. Tam našel domácího skřítka.
"Dobrý den, pane. Dáte si ještě něco, pane?" zeptal se ihned skřítek oblečený v zástěře.
"Hmm, zatím nic, děkuji." Odpověděl překvapeně Harry. Vrátil se do haly a přešel ke schodům. Jakmile po nich došel nahoru, první co uviděl, byl nádherný obrovský obraz jednorožce. Také tam byly patery dveře. Mezi nimi byly portréty, od kterých se Harry dozvěděl, že jsou to Akvenovi předkové. Za dveřmi po jeho levé ruce byla koupelna. Naproti ní byla největší knihovna, jakou kdy viděl. Dokonce ani Bradavice neměli takovou. V tu chvíli Harrymu došlo, že místnosti v chalupě jsou kouzlem zvětšené. Šel k dalším dveřím, ale zjistil, že tam kromě postele, na které ležely knihy, které si koupil, byla jen prázdná skříň a zaprášený koberec, vedle postele také stála malá skříňka se svíčkou. Došlo mu, že tento pokoj je tu připravený pro něj. Naproti jeho pokoji byl pokoj Akvena, což pochopil po tom, co všechny portréty zakřičeli. To přivolalo skřítka, který mu to vysvětlil. Došel k posledním dveřím, jenž zbývaly. Pokusil se je otevřít, ale dovnitř se nedostal. Zkoušel všechna možná kouzla i své nové schopnosti, ale nic nefungovalo.

Akven ho našel, jak sedí před těmi dveřmi.
"Tyto dveře jsou určené pro tebe, ale budeš je moct otevřít teprve, až nadejde ten správný čas. Pojď, laboratoř jsi jistě neobjevil." Řekl jen Akven a zavedl ho do haly, kde pod schody byly ve stínu ukryté dveře. V té laboratoři Harry uviděl hodně moc roztodivných věcí a Akven mu říkal, jak se co jmenuje a k čemu se používá. Vydrželi tam až do večera. Po večeři šel Harry hned spát, protože byl unavený z dlouhého a náročného dne. Něž usnul, vzpomněl si na své přátele a přemýšlel, jak se asi mají a kdy je vlastně uvidí. Už teď se mu po nich stýskalo. A moc dobře si uvědomoval, že se odtud jen tak nedostane. Dokonce tu neměl ani své věci. Bude se na to muset zeptat Akvena. Jestli si bude moci dojít pro věci na Grimmauldovo náměstí. Věděl, že by to nemuselo být bezpečné, ale přece tam nenechá Hedviku, neviditelný plášť a Pobertův plánek. S těmito myšlenkami usnul. Ani si to neuvědomil, ale jen pohybem ruky zhasnul svíci a propadl se do říše snů.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anfulka | 14. března 2011 v 9:37 | Reagovat

ted jsem objevila tvou povidku baječná

2 dablicek | 14. března 2011 v 17:40 | Reagovat

krásna kapitola

3 Baffy | 14. března 2011 v 17:55 | Reagovat

super kapitola a nápad na povidku. Teším sa na pokračko.

4 rikisa | Web | 29. března 2011 v 22:10 | Reagovat

Jednorožci...tak to bude zajímavé, fantasy světy to je moje :-). Docela mě pobavila slova Harryho "rodičů"...o Voldemortovi jsi už asi slyšel :-D  :-D
Jinak doufám, že to nebude uspěchané, Harry si nějak rychle zvyká. A taky doufám, že se mu nezmění jméno. Zítra dočtu, dnes už padám do klávesnice ;-)

5 Klesk | 13. dubna 2011 v 22:53 | Reagovat

zatim to vypada dobre uvidime co bude dal :-) a neveš hlavu že tu neni tolik lidi to se rozkřikne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama